Ty jooo, úžasní lidi ještě žijou! Šárka, která dnes dojela na focení jako modelka, je nadpozemská bytost. V hlavě všechno srovnané, vlastní názor, ví proč chce fotit. Sympatická.

Toto napsala Šárka o svém dnešním zážitku: "Je pátek 13., a já si pozvolna kráčím ulicí V Teničkách zabořená ve vlastních myšlenkách, když v tom se ocitnu před svým cílem. Mrknu na svou ručně zhotovenou mapu, je to ten dům? Vzápětí zahlédnu velkou tabuli s logem. Jo, to je ono. Stisknu tlačítko, zvonek zvoní, nikdo se však neozývá. Zvoní dál. Začínám nervóznět. ‚Za chvíli jsem tam‘ ozve se najednou příjemný hlas z minireproduktoru. Yes! Proběhne mi v té chvíli hlavou. Po pár sekundách přiběhne sympatický ‚týpek‘. ‚Ahoj, já jsem Michal‘ V té chvíli k němu pocítím důvěru. Prostě to z něj jde cítit. Po krátkém seznámení si tedy sedneme ve studiu, a kecáme jako dva staří kamarádi. Fantazii se meze hold nekladou. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, neboť studio mi opravdu vyrazilo dech. Pro mě, jako velmi amatérského fotografa to byl ráj na Zemi. Popravdě řečeno to musí být ráj pro každého. Po asi půl hodině ‚plkání‘ a prohlížení ukázkových fotek zazní věta: ‚Jdem na věc.‘, a mnou projede vlna vzrušení. Tak jo, jdeme, proto jsem přece přijela. Takže první bod – oblečení. Vysypu obsah své tašky, tak, co na sebe? Michal mi vybere pár kousků, jo, ten chlap má prostě styl. Najednou stojím v záři světel, před Míšou a jeho skvělým foťákem. Proběhne takové mini-zaškolení: Ty nohy musíš dát takhle, zadek takhle a ruce sem. Můžeme startovat! První série proběhne perfektně, Michal má prostě úžasnou fantazii, a cit pro fotky, které patří k nejlepším z nejlepších. ‚Paráda‘ , zazní ‚tak šup změna, jdeme na sebe hodit jiné oblečení.‘ Druhá fáze proběhne stejně hladce jako ta první. No jo, Michal je prostě a jednoduše mistr. Během focení mi ukazuje právě zhotovené fotky. Líbím se sama sobě, přestože si každý den u zrcadla říkám: ‚Jo holka, mohlo to být lepší.‘ Při převlékání nad tím vším přemýšlím. Jo, je to ten nejkrásnější zážitek, jako co si budem. Každopádně ve studiu strávím ještě další půl hodinku kecáním, a rozebíráním všeho možného, na co jen dojde řeč. Rozloučíme se, a já spěchám na vlak. JÓÓÓÓÓ JE TO DOMÁÁÁ. Zní mi pořád v hlavě, jako chytlavá písnička, kterou nemůžete dostat z pryč. A srhnutí? Pro mě to byl ten nejúžasnější den, jaký si jen holka dokáže představit. Focení v překrásném studiu, s chlapem, který se ještě nedostal z puberty, tudíž kopec srandy. Za ty dvě hodinky jsem i já dokázala pochopit, že pro Michala focení není jen focením, ale celým jeho životem."